Čukvala zavalitá (Sauromalus obesus)
Čukvala patří mezi leguány.
Vzhledem trochu připomíná varany – nemá hřbetní hřeben, je zavalitá a po stranách krku a břicha má volné kožní záhyby. Zbarvení se mění podle pohlaví a věku. Dospělí samci mívají černou hlavu a přední nohy, zatímco tělo může být žluté, červené, šedé nebo černé, podle lokality výskytu. Samice jsou vybarvené méně výrazně.
Rozšíření Severní Amerika (jihozápad USA a severní Mexiko )
Biotop: poušť a polopoušť (kamenité pouště )
Potrava: části rostlin (listy, květy, plody i další části pouštních rostlin, jen občas uloví drobné bezobratlé. )
Rozměry: délka těla 28–43 cm, z toho délka ocasu min. 50 %, hmotnost až 350 g
Rozmnožování: počet vajec 4–14, inkubace trvá 72–93 dny.
Čukvala je denní ještěr skvěle přizpůsobený pouštním podmínkám. Chladnější období přečkává ve stavu strnulosti. V době námluv (duben až červenec) se samci stávají dočasně teritoriální a vzniká mezi nimi společenská hierarchie založená na celkové velikosti. Samice kladou vejce většinou jednou za dva roky a zahrabávají je do půdy.
Čukvaly se brání rychlým útěkem do škvír mezi kameny nebo nor, kde se nafouknutím těla zaklíní natolik pevně, že je není možné vyjmout. Nemají-li možnost úniku, zastrašují nepřítele výrazným nafouknutím těla, hadovitým vlněním a hlasitým syčením, pokud to nepomůže, dokáží ocasem zasadit citelné údery.
Tito společenští ještěři se snadno ochočí a v dobrých podmínkách se mohou dožít až 30 let.
Živí se listy a květy rostlin - vhodná je pro ně pampeliška (květy, které jsou pro ještěry neodolatelné, je dobré nasbírat v co největším množství a zamrazit na zimu), podběl, hluchavka, jitrocel, jetel, řeřicha, kopřivy, sedmikrásky apod. Přez zimu v nouzi krmím polníčkem, čínské zelí, římský salát a zamraženou zelen. Obecně by měla být strava co nejpestřejší. Osvědčila se i obilná semena, občas naklíčená čočka (pouze dospělcům), naopak rostlin bohatých na kyselinu šťavelovou (např. mangold, špenát, rebarbora...) je třeba se vyvarovat. Způsobují odvápnění. Mládata se můžou přikrmovat hmyzem ale, jejich trávící system není uzpůsobený na trávení živočišných bílkovin a tak je větší pravděpodobnost problémů se zácpami a dnou. Dokrmovat hmyzem se můžou i samci které chceme pářit, pro ně je přikrmení malým množstvím hmyzu velmi dobrým stymulantem a také jím přikrmuji samice kolem snůšek. Miska s vodou je samozřejmostí i když jí čukvaly moc nevyužijí, získávají tekutiny převážně z potravy. Přes zimu je vhodné přidávat na krmení jemně mletý uhličitan vápenatý. Přebytečných solí se čukvaly zbavují vyprskáváním z nosu ve formě hustého hlenu, kýchající leguán tedy není nemocný, pouze se zbavuje odpadních látek. Páří se v obd. mezi dubnem a červencem, v červnu až srpnu pak kladou samičky 4 -18 vajíček, z nichž se po zhruba 80 dnech líhnou cca 12 cm dlouhá, pestře zbarvená příčně pruhovavá mládata. V závislosti na podmínkách pohlavně dospívají mezi třetím až šestým rokem života.
Pro pár čukval je třeba terárium pouštního typu min. rozměrů 120×70 cm, zařízené kameny pevně usazenými proti zřízení a silnými větvemi po kterých šplhají.
Kvalitní UV lampa a dostatek denního osvětlení je nutností, jinak čukvaly nejsou tak aktivní a strádají.
Optimální je chov skupiny jednoho samce a několika samic v prostorném teráriu se zabudovanými podzemními úkryty a skalkou, při teplotách nad 28 až 32°C s možností lokálního vyhřátí na 45°C což je důležité pro jejich zdárné trávení.
Čukvaly jsou nenasytní žrouti a při nízkých teplotách špatně tráví což se projeví na zápachu trusu, pak je potřeba teploty upravit.
Čukvaly zimujeme cca 2 měsíce v zimním období v teplotách kolem 18°C.
Čukvaly potřebují v teráriu těsné úkryty v kterých spí.
S narozenými mládaty se musí manipulovat velmi minimálně a s opatrností jelikož svým obraným naukováním se, může dojít k prasknutí plíce do dutiny břišní.
Celý život čukvaly může postihnout zácpa, což je ale víceméně způsobeno při nedostatku příjmu vody (vláhy).
