Parazité plazů
1/ Ektoparazité
Jedná se o vnější cizopasníky, kteří žijí na povrchu kůže a sliznic. Často se živí krví nebo jinými tělními tekutinami. Patří mezi ně hlavně klíšťata a roztoči, kteří žijí na kůži leguánů, zejména na místech s jemnější kůži, okolo očí, pod krkem, na kožní duplikatuře, v ohybech končetin nebo v okolí kloaky. Jejich výskyt je častý hlavně u leguánů z faremních odchovů nebo odchytů. U zvířat z tuzemského odchovu se s nimi nesetkáváme.
Roztoči:
Roztoči jsou drobní parazité (asi 1 mm), vyskytující se často ve větším množsví (desítky až stovky) na těle leguána. Soustřeďují se zejména v místech s jemnější kůží, kterou narušují a sají krev nebo jiné tělní tekutiny (lymfu). U leguánů způsobují často neklid nebo problémy se svlékáním. Asi nejsnadněji se jich lze zbavit pomocí různých akaricidních ("protiroztočích") preparátů. U leguánů máme dobré zkušenosti s přípravky Frontline, Blatanex nebo ByeBye Mites. Podmínkou úspěšné likvidace těchto drobných parazitů je i důkladné ošetření celého terária a okolí, kompletní výměna substrátu a dezinfekce veškerého zařízení terária (důkladné mechanické omytí, dezinfekce např. Savem, vypálení v troubě apod.). Kromě parazitických roztočů můžeme najít v teráriích se substrátem i zemní roztoče, kteří se živí pouze organickým odpadem. Leguánovi nijak neškodí, maximálně ho obtěžují tím, že lezou po jeho těle.
2/ Endoparazité (vnitřní parazité)
Endoparazité cizopasí výhradně uvnitř těla hostitele. Jejich lokalizace je různá, mohou se vyskytovat po celé délce trávicího traktu (améby), v plicích (jazyčnatky), v tělní dutině, v močových cestách, ve žlučovodu (kokcidie), v játrech nebo v podkoží (filárie).
Prvoci
Prvoci (Protozóa) jsou jednobuněční parazité mikroskopických rozměrů. Patří mezi ně většinou nepatogenní bičíkovci (např. skupina trichomonadida), kteří jsou běžnou součástí střevní mikroflóry většiny plazů a bývají proto označováni spíše za komenzály (organismy, které hostiteli neškodí, ale ani nijak neprospívají). Mírné problémy s trávením mohou způsobit nálevníci (rody Balantidium nebo Nyctotherus). Trávící problémy působí i různé druhy kokcidií (Isospora, Eimeria, Cryptosporidium). Závažnost napadení těmito parazity je závislá na mnoha faktorech, některé infekce se vůbec nemusí projevit, jiné (kryptosporidióza) mohou skončit až smrtí zvířete. Komplikované záněty trávicího traktu se závažným průběhem, doprovázené krvavým průjmem a dehydratací, mohou zapříčinit měnavky (rod Entamoeba).
Infekce prvoky se dá zjistit koprologickým rozborem trusu. Pro spolehlivost vyšetření na prvoky je ale důležité, aby vzorek trusu byl co nejčerstvejší (několik hodin, max. den). Po této době začínají např. bičíkovci umírat a je jen obtížné je ve vzorku nalézt.
Léčba parazitů by se měla vždy opírat o výsledek parazitologického rozboru. Na různé druhy prvoků působí různé preparáty. Zatímco na améby platí Entizol, proti kokcidiím nic nezmůže a je potřeba podávat např. Baycox. Proto nechejte volbu léku na zkušeném veterináři, který se plazy zabývá a pečlivě dbejte jeho pokynů při dávkování a způsobu podání léku.
Helminti
Jako helminty označujeme parazitické červy. Řadíme mezi ně oblé červy (roupy, škrkavky), tasemnice a motolice. Roupi, se kterými se setkáváme nejčasteji, jsou poměrně malí červi (do 1 cm), kteří mohou pusobit trávicí potíže pouze při přemnožení v těle leguána.
O něco závažnější jsou škrkavky. U leguánů parazitují druhy dorůstající až 6 cm. Živí se tráveninou v tenkém střeve, jejich pohyb dráždí střevní stěnu a pokud je jich větší množství, mohou být příčinou neprůchodnosti střev nebo zvracení. U leguánů se vzácně setkáme i s mechovci (Strongylida). Tito červi jsou přichyceni v tenkém střeve, kde svými ostrými zuby narušují střevní sliznici (brána pro vstup bakteriálních infekcí). Živí se krví hostitele, při vysoké infekci hrozí anemické stavy, případně sekundární záněty trávícího ústrojí.
U importovaných leguánů se můžeme setkat s tasemnicemi, které dorůstají velikosti až desítek cm. Jejich výskyt je sporadický, důsledky dlouhodobé infekce se však na zvířeti mohou projevit špatným trávením nebo poruchami v příjmu potravy. Motolice u leguánů najdeme jen výjimečně, nejčastěji ve střevě. Infekce nebývají vysoké co do počtu parazitů, jejich přítomnost neprovází žádné vážnější příznaky.
Stejně jako u prvoků, i zde platí, že na každou skupinu parazitů je třeba použít jinou účinnou látku. V některých případech byly vyvinuty kombinované přípravky působící komplexně na celé spektrum nejrůznějších cizopasníků. Přítomnost parazitů u leguánů lze spolehlivě odhalit parazitologickým rozborem. Rozpoznání jednotlivých druhů parazitů pod mikroskopem však není jednoduché a vyžaduje zkušenost, praxi a přístrojové vybavení (odstředivka, mikroskop). Léčba helmintů se může zdát zdlouhavá. Po 14 dnech se doporučuje léčbu opakovat, po dalším měsíci je dobré výsledek léčby zkontrolovat dalším parazitologickým rozborem.
Jakákoli léčba se však nesetká s úspěchem, pokud současně nezamezíme přístupu jiným potencionálně nakaženým zvířatům nebo reinfekci hostitele z prostředí. Proto je tolik důležité při získání každého nového zvířete dodržovat karanténu a při zjištění infekce parazity kompletně vyměnit substrát a vydezinfikovat celé terárium včetně příslušenství. Po celou dobu karantény by mělo být chovné zařízení udržováno v maximální čistotě.
Jazyčnatky
Jazyčnatky u leguánů nebývají častými parazity, nicméně uvádím je tu jako zajímavé parazity, se kterými se setkáváme jen vzácně.
I když tvarem těla připomínají červy, taxonomové je dnes řadí mezi členovce (Arthropoda). Parazitují v plicích, mohou být příčinou některých respiračních potíží. Dospělí jedinci dorustají velikosti 1-2 cm, druhy, které parazitují u hadů, mohou být větší než 10 cm.
Kokcidie
Kokcidie jsou parazitičtí prvoci. U zvířat v zajetí se vyskytují tzv. monoxenní kokcidie. To znamená, že ke svému vývoji nepotřebují mezihostitele. Jedná se o druhy Isospora, Eimeria a Choleoeimeria.
Zrádné je, že nákaza v chovech často probíhá bezpříznakově a projeví se až u oslabených zvířat či u mláďat. Mnoho dlouholetých chovatelů agam vousatých vůbec o nákaze ve svém chovu netuší. První klinické příznaky se často svádí na období klidu při nechutenství či na neživotaschopné jedince při úhynu mláďat. Projevem při přemnožení těchto parazitů bývá průjem, nechutenství, úbytek hmotnosti, stagnace růstu. O agamách vousatých se traduje, že jejich trus abnormálně zapáchá. Otázkou je, zda za tuto skutečnost nemůže právě masivní rozšířenost kokcidií. Trus agam napadených kokcidiemi zapáchá opravdu velmi výrazně a po úspěšném vyléčení kokcidií většinou chovatel zaznamená v tomto směru podstatný rozdíl.
Nákaza se šíří mechanicky přímým kontaktem, nikoliv vzduchem.
Do prostředí se z trusu infikovaných agam dostávají tzv. oocysty kokcidií, které jsou v další fázi infekční. Oocysty přeneseme také na rukou nebo pomůckách na krmení či čištění chovného prostoru jednou houbičkou.
Pro stanovení diagnózy kokcidiózy se používá vzorek trusu. Při záchytu pozitivního jedince jsou téměř s jistotou infikována také ostatní zvířata, která s ním přišla do styku. Je tedy dostačující odběr směsného vzorku z jednoho terária.
Na léčbu kokcidií se používají antikokcidika. Mezi nejznámější patří Baycox. Léčivo se podává v tekuté formě stříkačkou do tlamy, lépe však sondou přímo do jícnu. Terapie je určitou zátěží pro ledviny, proto je třeba dát pozor také na dostatečnou hydrataci. Pokud agama denně nepije, doporučuje se dodávat tekutiny uměle opět sondou nebo injekční aplikací 5% glukozy ob den.
Pro úspěch léčby je zásadní dodržení karanténních podmínek po celou dobu terapie. Snad nejhorší je polovičaté řešení problému, kdy chovatel zvíře sice úspěšně přeléčí, ale to se zpětně znovu nakazí z nedostatečně desinfikovaného prostředí.
Kontrolní vyšetření se doporučuje udělat po cca jednom měsíci.
ZÁVĚREM:
Parazité primárně nemají v úmyslu svého hostitele usmrtit. Pokud zemře hostitel, zemře s ním i parazit. V evoluci jsou známy případy, kdy se regulační mechanismy parazita a imunita hostitele ustálily na úrovni jakéhosi kompromisu. V takovém případě se z parazita vlastně stává komenzál. Stačí však jakékoli oslabení imunity hostitele (průnik nového parazita, stres, špatné životní podmínky), parazit se namnoží nad únosnou mez a může působit komplikace. To platí především u organismů jako jsou bičíkovci, nálevníci nebo roupi, kteří jsou za normálních podmínek naprosto nepatogenní. Klinický stav zvířete je pro posouzení zda léčit či neléčit rozhodující. Každý lék je do jisté míry toxický. Zatěžuje játra a ledviny, a proto by léčba parazitů neměla nikdy probíhat preventivně nebo naslepo bez předchozího vyšetření a doporučení veterináře specializovaného na plazy.
Autor: Jana Bulantová, odd. parazitologie PrF UK
.Tímto bych všem chovatelům doporučil...dělejte si pravidelné rozbory trusu u svých mazlíků a chovanců a vyvarujete se naprosto zbytečným problémům ve svém chovu a v chovech dalších v případě prodeje odchovů.
Navíc oocysty parazita si lehce donesete domů na šatech a rukou z hromadných burz plazů, nebo kamaráda který chová stejný druh plaza a nekontroluje stav parazitů. Rozbor samotný není žádná věda a ta stovka i kdyby dvě, dvakrát do roka se vám jednou vyplatí.Víte že nemusíte běžet s trusem k veterináři......a platit za služby navíc. ano, existují totiž tzv. svozy vzorků na pobočkách státní veterinární správy, které jsou v mnoha větších městech a v Praze i několik. Na tuto správu jen odvezete vzorek v obálce se zkumavkou a požádáte o svoz na SVU Praha kde Vám rozbor udělají a výsledky s fakturou zašlou domů na Vaší adresu uvedenou ve formuláři který si
stáhnete zde a vyplníte, nebo na stránkách SVU Praha s požadavkem na parazitologické vyšetření.
Cena je i s poštovným velice slušná.